Sobota 21. května 2022, svátek má Monika
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 21. května 2022 Monika

Osud člověka v dějinách 2. světové války II.

2. 02. 2012 19:25:50
Období 2. světové války je již několik let za námi. V dnešní době si můžeme číst příběhy slavných generálů, politiků a jiných významných hodnostářů, kteří v době nesvobody obětovali za svoji vlast své životy. Mnoho lidí přitom zapomíná, že válka se netýkala pouze vysoko postavených mužů a žen, ale že měla velké následky hlavně pro občany na venkově i ve městech. V prvním článku o životě "běžného" člověka během války jsem Vás seznámila s osudem mé prababičky - nyní bych ráda napsala něco o jejím manželovi Rudolfu Bittnerovi a odboji, ve kterém působil.

PROTIFAŠISTICKÝ ODBOJ SEVERNÍHO ZBIROŽSKA

Na začátku války začaly na Zbirožsku vznikat odbojové skupiny, které postupně přerostly v hustou síť odbojářů. Za zakladatele odboje na severním Zbirožsku je považován Jaroslav Šmíd, který u sebe doma (v mlýně Čáp) začal ukrývat a shromažďovat zbraně. Tato protifašistická skupina zahrnovala několik obcí: Podmokly, Mlečice, Lhotku, Ostrovec, Hradiště, Čilou a Chlum. Hlavním úkolem odbojářů bylo vytvoření základny pro partyzánské hnutí, zajištění úkrytů a zásobování pro osoby stíhané gestapem a tisk a rozšiřování ilegálních novin.

Odboj měl úspěch a velmi rychle se rozvíjel a rozšiřoval. Přelomem v jeho vývoji se stal zásah gestapa dne 27. října 1943 a poté několik dalších dní, kdy postihlo Zbirožsko velké zatýkání. Téměř během jednoho týdne byla spousta členů uvězněna a hlavní funkcionáři a organizátoři odboje před zatčením uprchli pryč z kraje. Tímto zásahem byla vážně narušena činnost odboje. Tato odbojová organizace však měnila smýšlení mnoha lidí v kraji, získávala stále více členů, a proto působila až do konce války.

PŮSOBENÍ V ODBOJI

Rudolf Bittner vstoupil do protifašistického odboje severního Zbirožska dne 5. dubna 1943 prostřednictvím hajného Kučery z hájenky pod Lhotkou. Hned ten den se konala schůze odbojářů v lese. Zde Rudolf souhlasil s tím, že ukryje u sebe doma stíhaného člověka. Nakonec se on sám stal organizátorem početné skupiny odbojářů, kam patřili například Václav Spal s manželkou, hajný Karel Vondráček s manželkou, četník František Zeman, Františka Slabá a mnoho dalších.

V noci z 16. na 17. dubna 1943 přivedl hajný Kučera Arnošta Šmída (bratra Jaroslava Šmída – zakladatele odboje). Arnošt byl sám organizátorem jedné velké zbirožské odbojové skupiny. Gestapo na ně však přišlo, Arnošt uprchl a potřeboval úkryt. Rudolf schovával Arnošta u sebe doma, kde také uskutečňoval setkání s jinými odbojáři. Po pár dnech se však začal Šmíd chovat velmi neukázněně. Po nocích jezdil na kole a vracel se až ráno, jak se později ukázalo, tak zcela bezúčelně. Po dvou měsících z vlastní vůle odešel z Rudolfova domu a našel úkryt v Němcově mlýně.

Poté Rudolf ukrýval ještě několik dalších uprchlíků, ale z bezpečnostních důvodů vždy pouze na pár týdnů, protože prohlídky gestapa v Podmoklech a přilehlých vesnicích byly stále častější. Delší dobu u nich pobýval pan Košťálek, který se předtím schovával v mlečickém lese, odkud musel uprchnout, jelikož se kolem místa jeho úkrytu začali procházet houbaři. Košťalek u Rudolfa doma organizoval schůzky, na které dovážel ilegální tisk. Pro informace a noviny dojížděl každých 14 dní v noci na kole. Při jednom svém návratu přinesl zprávu, že Arnošt Šmíd musí okamžitě opustit Němcův mlýn, protože je mu gestapo na stopě. Rudolf toto varování Šmídovi osobně tlumočil. Ten si z toho však nic nedělal a v mlýně zůstal.

ÚTĚK A ŽIVOT V ILEGALITĚ

Dne 27. října 1943 gestapo obklíčilo Němcův mlýn a Arnošta Šmída zatklo. Po jeho zadržení začalo gestapo s výslechem a s daleko častějšími kontrolami celého kraje. Šmíd nakonec zradil a prozradil jména všech jeho spolupracovníků. Odbojáři se brzy dozvěděli, co se stalo. Mnoho z nich bylo v ohrožení, a proto volili útěk.

Rudolf musel utéci do úkrytu do lesa „Foukalka“ poblíž Podmokel a Zvíkovce. Hned ten den po něm gestapo začalo pátrat. Vydalo nařízení, že kdokoliv mu poskytne nějaké jídlo nebo pomoc, bude zastřelen. I přesto se našla spousta přátel a spolupracovníků, kteří mu přinášeli jídlo, informace a jiné potřebné věci nutné k přežití v lese. V největší houštině vykopali díru asi 3⁄4 metru hlubokou, 2 metry dlouhou a metr širokou. Místo střechy položili pár prken a na ně nahrnuli větve a mech. Právě v tomto provizorním úkrytu prožil Rudolf několik dlouhých měsíců (včetně zimního období), přikrýval se darovaným kožichem a svítil petrolejovou lampou.

Bylo 16. prosince 1944, když letadla, která se vracela z náletu na chemické závody v Mostě, letěla přes Zbirožsko. Na své zpáteční cestě vypouštěla bomby, které nepoužila při náletu. Právě tři z těchto bomb dopadly nebezpečně blízko od Rudolfova úkrytu (jedna dopadla přibližně 15 metrů od krytu a další dvě o něco dál). Rudolf měl velké štěstí, že byl zrovna ve svém „příbytku“. Tlakem vzduchu a sprchou kamení byly uráženy všechny větve stromů kolem krytu a krytina z jeho střechy byla smetena. Když vše utichlo a Rudolf vylezl ven, zjistil, že stojí uprostřed téměř holé pláně. Proto sebral veškeré své věci a uprchl do nedaleké rokle. Tam přečkal do večera, než se k němu bezpečně dostali jeho pomocníci a společně šli zlikvidovat stopy po krytu.

Všichni věděli, že v lesíku se již Rudolf ukrývat nemůže. V té době mu podal pomocnou ruku jeho přítel Antonín Zuska, který se rozhodl, že ho schová na své půdě. Zde Rudolf přečkal celý zbytek války.

„Tak jsem se bez dalších příhod dožil konce války u Zusků na půdě. Zvěst o konci války mě na půdu přišel zvěstovat Jindřich Zuska. Ale radost z ukončené války byla zkalena vzpomínkami na moji manželku, o které jsem nevěděl, zda žije. Ale radost ze shledání s mým synkem, který mě po tak dlouhé době poznal, když ho tchýně onoho 5. května přivedla ze Zvíkovce do Podmokel, byla ohromná.“[1]


[1] BITTNER, Rudolf. Život během 2. světové války. Nepublikované memoáry. Radnice, 1975. s. 14

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Barbora Bittnerová | čtvrtek 2.2.2012 19:25 | karma článku: 13.28 | přečteno: 1110x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Navštívil jsem šikmý kostel a chystám se i do Bílé vody

ŠIkmý kostel, který strmě a varovně ční do přelidněné krajiny. A brzy se vypravím i do Bílé vody, ať poznám světa kus

20.5.2022 v 16:51 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 210 | Diskuse

Pavel Hewlit

Shodneme se, že rozdávat sebevědomí by se mělo, když ho v sobě máme?

Povídám si lidmi žijícími po světě a dovídám se hodně nejen o vnímání války na Ukrajině, o vedení politiky našeho státu, ale nejvíc o nás samých, a není to hezké poslouchání. Mají nás tak trochu za kašpárky. A kdo koho ne, že?

20.5.2022 v 14:11 | Karma článku: 25.24 | Přečteno: 431 |

Tomáš Flaška

Velmi bolestná smrt - střelit do břicha

Nacisti to dělali v koncentrácích, když se oběť vzpouzela jít pod oprátku. Jedna rána do břicha a odpor byl ten tam. A teď to vidíme v podání Rusů, navíc vůči nám.

20.5.2022 v 10:58 | Karma článku: 27.53 | Přečteno: 876 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Lidi, tak jsem tu neškodnou chřipečku měla – 2.

I v roušce musím vypadat strašně. V čekárně mi všichni dávají dobrovolně přednost, aniž bych je o to, byť jedním slovem, požádala.

20.5.2022 v 8:29 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 910 | Diskuse

Irena Houdková

Kdy nám vymlouvání škodí?

Každý známe tu situaci, kdy nás okolnosti, naše předešlé zkušenosti či jiné důvody nutí se vymluvit. Kdy nám už vymlouvání vyloženě škodí, je ve chvílích, kdy jím můžeme ohrozit sebe či ostatní.

19.5.2022 v 18:44 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 111 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1581
Mladá studentka se smyslem pro humor a hlavou plnou nenormálních nápadů... "V každé situaci můžeš udělat tři věci - můžeš se rozhodnout, že něco uděláš, můžeš se rozhodnout, že něco neuděláš nebo se můžeš rozhodnout, že se nerozhodneš..." (S. King)

Najdete na iDNES.cz