Továrna na absolutně nezdravé sladkosti

22. 01. 2012 12:17:10
Letní měsíce jsou pro mnoho studentů ve znamení nejrůznějších letních brigád. I já jsem jich již několik zažila - ať už se jednalo o administrativní "úředničení" či manuální práci. Nejhorší brigádu jsem absolvovala před pár lety v továrně na balení gumových bonbónů. Prostřednictvím následující reportáže bych vám ráda přiblížila můj první z mnoha nekonečných dní v této fabrice. UPOZORNĚNÍ: Pokud jste velkými fanoušky "gumítků", raději si přečtěte něco jiného!

Stojím v trolejbusu společně s několika desítkami dalších cestujících přimáčknutá téměř na skle okna. Konečně zastavujeme v cílové zastávce. Obrovský dav lidí se hrne ven a já, unášena obrovskou masou, se po chvíli ocitám před bílou továrnou, v které se vyrábí a balí gumové bonbóny. Jsem potěšena její čistotou a příjemným vzhledem a nebýt několika kopanců a ran loktem, které jsem schytala v mačkanici, tak jsem i celkem spokojená. Tou dobou totiž ještě netuším, co mě čeká uvnitř.

Je chvíli před šestou hodinou ranní, když vcházím prosklenými dveřmi dovnitř a hlásím svoji přítomnost u vrátného. Po zapsání mého jména a času příchodu obdržím bílý plášť a čepec (obojí je vyrobeno z neidentifikovatelného materiálu, který se však trhá snad i při pouhém dotyku). Také dostávám přesné instrukce kde a v kolik mám být a zjišťuji, že mám pouze necelých deset minut na převlečení. Vyběhnu tedy schody, vpadnu do šatny, najdu svoji skřínku a převleču se do bílých kraťasů a trika. V „gumítkárně“ je totiž přikázáno nosit pod pláštěm bílé oblečení. Poté seběhnu opět dolů a vejdu do jídelny, kde již čeká zbytek brigádníků. Sotva si stačím sednout ke stolu, už u nás stojí vysoká dáma, která nám sděluje další zákazy a příkazy, které musíme dodržovat. Opravdu toho není málo – například zákaz nošení do výrobní haly jakékoli přístroje, příkaz mít úplně ostříhané nehty, vlasy musí být všechny pod čepcem atd. „Porušení jakéhokoli příkazu či zákazu bude potrestáno stržením peněz z výplaty,“ zakončí svoji řeč naše šéfová. Po této větě se většina z nás rychle zvedá a jde odnést mobily, mp3ky, popřípadě shánět nůžky.

Když se konečně opět scházíme, zavádí nás do obrovské haly se spoustou strojů, který dělají neuvěřitelný hluk. Musíme si umýt ruce speciální dezinfekcí, která ruce sice pořádně vyčistí, ale také pěkně vysouší kůži. V té chvíli jsem si ještě myslela, že se zde na čistotu opravdu hodně dbá, ale můj názor se měl hodně rychle změnit.

Byla jsem přiřazena ke stroji, kde se balily gumové krávy. Veškerá má náplň práce spočívala v pokládání slizkých barevných bonbónu na pás, který je dovezl až ke stroji. Čas jako by se zastavil, půl hodina mně připadala jako půl dne a moje spolupracovnice nebyly zrovna nejvýřečnější. A v tu chvíli jsem teprve pochopila, jak moc vážné to tu s „hygienou“ je. Kdykoliv spadla nějaká ze sladkostí na zem, nikoho to nezajímalo, prostě se jen zvedla a položila na pás. Někdy se i stávalo, že se na zem hodila hrst schválně, jen aby mohly ženy dělat chvilku něco jiného než pokládání na pás – jejich činnost poté nebyla jen nabrat-položit, ale nabrat-hodit na zem-sebrat-položit. To ale nebylo stále nic proti tomu, co jsem viděla, když jsem se koukla k vedlejšímu stroji. Tam si dvě pracovnice s poněkud bujnějším poprsím našly odlišnou zábavu. U jejich stroje se vázaly ocásky velkým gumovým myškám, které jsem mimochodem několikrát viděla ve spoustě obchodů. Jejich hra probíhala asi takto: jedna hodila myšku do výstřihu té druhé, která jí poté vytáhla, zauzlovala ocas a položila na pás, po kterém se „myšička z výstřihu“ dostala ke stroji, který ji zabalil, hodil do krabice a hurá na pulty obchodů. Opravdu nevím, kdo soutěž nakonec vyhrál, protože se mi při tomto pohledu udělalo nevolno, takže jsem opět sklopila oči ke své práci.

V celé výrobní hale bylo neuvěřitelné dusno, protože otevírat okna se nesmělo. Prý by se mohl dovnitř dostat prach, pyl anebo nějací brouci. V rohu haly, hned za strojem u kterého jsem pracovala, byla vybudována místnost, které se říkalo kuřárna. Právě sem si chodili pracovníci i pracovnice při přestávkách zakouřit. Ale jelikož byla místnost opravdu hodně malá a kuřáků a kuřaček bylo opravdu hodně, při každém otevření dveří se do haly vyvalil obrovský oblak cigaretového dýmu, který určitě není pro cukrátka moc dobrý.

Na konci dne mohu s jistotou říci, že jsem nikdy nic tak nechutného neviděla. Je vůbec možné, že právě bonbóny, které se vyrábí v těchto podmínkách, se opravdu dostanou do obchodů, kde si je ve velkém nakupují maminky, aby udělali radost svým dětem? Říká se, že co oči nevidí, srdce nebolí, ale proč bychom si měli kupovat za nemalé peníze sladkosti, které se několik dní předtím válely po špinavé zemi nebo dokonce vypadly někomu z výstřihu? Myslím, že ani samotné děti by již neměly z cukrovinek takovou radost, kdyby věděly, že jsou celé nasáklé nikotinovým kouřem. Snad můžeme jen doufat, že se tyto věci dějí jen v této továrně. Já nyní jen vím, že už bych nikdy nešla pracovat do potravinářského průmyslu, protože by se poté také mohlo stát, že bych se bála sníst cokoliv.

Autor: Barbora Bittnerová | neděle 22.1.2012 12:17 | karma článku: 17.09 | přečteno: 1537x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 328 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 9 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1618
Mladá studentka se smyslem pro humor a hlavou plnou nenormálních nápadů... "V každé situaci můžeš udělat tři věci - můžeš se rozhodnout, že něco uděláš, můžeš se rozhodnout, že něco neuděláš nebo se můžeš rozhodnout, že se nerozhodneš..." (S. King)

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...